start | co jsme se naučili
co jsme se naučili - lingvistický
krátký odkaz - t.zvb.cz/t/lingvi
podčlánky:
tagy: psychologie, lingvistika, matematika
Delší dobu sbírám podklady pro svůj článek lingvistický a jak vidíte, tak se konečně sešly. To já tedy nevím, zda jde o lingvistiku, ale já tomu tak říkám. Protože si myslím, že to lingvistika je a já tak to slovo používám a je vy mi jistě budete rozumět.
Mně tato věda zajímá, protože je to tuze blízko psychologii. Kolik jazyků umíme, tolikrát jsme člověkem a (z toho vyplývá) když bysme neuměli žádný jazyk, nebyli bychom člověkem vůbec. Protože jsem mnohokrát zkoumal jak rozmluvit robota a jak ho donutit rozumět tomu, co mu lidi píšou, strávil jsem dumáním o principech jazyka a jeho smyslu mnoho času. Pro přemýšlení je jazyk úplně nezbytný. Mozek jakožto výpočetní stroj umí hledat a aplikovat vztahy mezi objekty, ale kdybychom do něj nenahráli žádný jazyk, nebyl by schopen objekty rozlišovat (nutno dodat, že člověk, co by vyrůstal osamocen, by v hlavě jazyk jakožto soustavu vědomostí měl, ale nechci odbočovat v článku tímto směrem). Mozek lze vidět jako matematiku a vedle něj fyziku jako jazyk. Fyzika bez matematiky by se zmohla jen na čirá pojmenování jevů okolo, ale v ničem by nám nepomohla. Stejně tak holá matematika by byl možná pěkný koníček pro pár lidí, ale bez fyziky by postrádala (v naší metafoře) aplikaci do reálného světa. Ačkoli jazyku se věnuje velká část psychologie, o jeho nepostradatelnosti pro přemýšlení jsem se poučil, když jsem se šel podívat na katedru logiky. Jen jsem usedl do lavice, učitelka načrtla na tabuli problém a první otázka byla "v jakém jazyce to budeme řešit?". Na mysli měla výběr jazyka z jazyků logiky, ale i tak je to jasné. V jiném jazyce stejný problém můžeme vyřešit úplně jinak a nebo taky může být zcela nevyřešitelný. Proto mám-li možnost se rád podivuji tomu, jak jiné jazyky pojmenovávají věci jinými způsoby a podle jiných klíčů. Třeba u nás máme smysl života, ale angličani řeknou meaning of life a to je přeci jen něco trochu jiného. Meaning, překladem význam, je pro mě například pojem, který se mnohem více vztahuje k čemusi vyššímu živému. Smysl je ale něco co věci mají bez ohledu na to, zda ve vesmíru něco žije, či ne. Jistě, je to jemná nuance, ale připadá mi, že smysl víc je, kdežto význam se víc přiděluje a přidělovat musí inteligentní bytost.
skočit si na Matěje
Záznamuhodný lingvistický zážitek jsem měl před pár lety na táboře. Známe to všichni, ale zas tak moc se o tom nemluví. Občas takhle na tábořišti, když je to na kadibudku zatraceně daleko, odskočí si muž a v noci snadno i žena raději někde blíž. Jenže to je takové tabu. Trošku se za to stydíme. A tak když mizíme na chvíli z porady, používáme běžné "já si skočím na záchod", pak kousek jdeme, ohlédneme se, zda nás nikdo nevidí a odskočíme si, aniž bychom záchodu reálně dosáhli. Před lidma se močení nedělá. Z nějakého zvláštního důvodu se za to stydíme a tak se s tím vždy trochu schováváme. Malý Matěj tento pud neměl. Nestyděl se a dokonce tomu bylo právě naopak. Vědomě věděl, že se to nemá, ale evidentně mu dělalo jakési uspokojení, když mohl před svým okolím vykonat (zdánlivě naléhavou) potřebu. Proto se Matěj stal za svými zády rychle terčem posměchu dětí a za jejich zády i vedoucích. V rámci takových vtípků kdosi poprvé použil "já si jen skočim na Matěje a hned jsem zpět". Sousloví ještě prošlo krátkým vývojem, ale brzo se v této podobě ujalo a začalo být hojně používáno. Připadá nám nevhodné vstát a veřejně ohlsáit "jdu se vychcat za roh", ale naproti tomu je zcela přijatelné omluvit se s tím, že "si jen skočím na Matěje.". Jazyková operace, pojmenování, měla vliv na reálný svět - činnost se "legalizovala". Pojem rád užívám kamkoli se vydám ;-)
úslava
Pokud toto neznáte, tak jste šťastný člověk. Stává se čas od času, že musíte na oslavu, která je vám nezajímavá. Členové rodiny se rozhodnou oslavit vám narozeniny, nebo se ze dne na den objeví ve městě kdosi s kým je slušnost se setkat. Jak se v takové chvíli vymlouváte přátelům, že nedorazíte na smluvené pivo? Asi něco jako "Hele já musim dneska na nějakou oslavu. Radši bych byl s váma, ale tady prostě nemůžu chybět.". Během nuzení se na jedné takové jsem dumal, jak to vyjadřovat kompaktněji. A vymyslel jsem slovo úslava. A chci ho prosadit. Myslím si, že takové slovo potřebujeme a to z vícero důvodů. Jednak konečně budeme mít slovo, které přesně označuje tuto konkrétní aktivitu a nemá přitom pozitivní vyznění. Druhak také nebudeme nadále korumpovat slovo oslava. Dnes, když se mluví o oslavě, tak nám vyskočí nenápadně kdesi v hlavě dotaz, zda se určitě jedná o žádané štěstí, či o jakýsi dárkově zabalený společenský spam. A tak když zavedeme slovo úslava, tak nám oslava zůstane čistá a bez obav radostná.
Otázkou je, jaký takové pojmenenování může mít vliv na samotnou úslavu. Mechanicky se může stát, že nějaký účastník úslavy vás může třeba slyšet telefonovat, když budte říkat, že máte úslavu. Ale i samotné pojmenování ve vaší hlavě může působit na vaši psychiku a měnit vaše chování. Když mnoho lidí pochopí, že se dnes večer jedná o úslavu, může se také stát, že se celá situace zlomí. Lidé si řeknou "Tak co my tu teda děláme? Na co si to tu sakra hrajeme?" a z úslavy se tak může najednou stát docela příjemný večírek v neformálním duchu.
Takže až se příště zase budete omlouvat přátelům, že nedorazíte, řekněte jim prostě že máte úslavu. Oni to pochopí. Je to normální. Jako když má člověk úžeh, úplavici, nebo tasemnici.
relativita času
Velkou revolucí onehdá byl přechod z římských číslic na arabské. Z M se stalo 1000, z MMXII 2012 a z LIX 49. Pro laika na první pohled bezvýznamná změna, ale pro nás matematiky důležitá. S arabskými číslicemi lze dělat úplně jiné typy operací. Náhle lze na papíře vidět úplně nové vztahy. Například násobení deseti se zjednodušilo. Co jinak dát za příklad? Vemte si třeba číslo DCLXVI. Vypadá nevině. A přitom v arabských číslicích ryze ďábelské - 666. Ukazuje se, že podobný fenomén lze vysledovat i při měření času. Většinou lidé měří čas v obecně přijímaných minutách. Jenže pak nastanou takové chvíle, které zase mnozí z nás znají. Sedíte doma, píšete seminární práci a ta má být druhý den ráno odevzdaná. Moc vám to nejde, ale to nevadí. Máte přece ještě tři prdele času. Potom čas pokračuje a vy si náhle s vycházejícím sluncem uvědomujete, že už to docela přestává být prdel. Snadnou rozvahou vám mohu pro tu chvíli oznámit, že jste nespali po dobu dvou prdelí.
o dalším vývoji vás budu informovat :-)
(jména osob v článku byla změněna)
Komentáře k článku:
----------