start | knihovnička
knihovnička - Erich Maria Remarque - Cesta zpátky
krátký odkaz - t.zvb.cz/t/cestazpatky
podčlánky:

tagy: psychologie, gender
Nevím, zdali tu psát poznámky ohledně neodborné literatury. Jednak ale si říkám, že toto je stoprocentně psychologie a jednak napsání tohoto textu může způsobit, že na papír (tedy jako tenhleten namalovanej wordpadovej) hodím některé myšlenky, které si už déle nosím. Pokud jste to nečetli, tak o čem to je? Hrdina se vrací z první světové války domů. Jak prosté. Knížka je ale hodně hluboká a mluví mi z duše (Navíc výborně zvládnutá atmosféra. Zvláště když jsem si unaven po noci v práci v ranní tramvaji četl začátky knihy. Zcela mně to pohltilo.). Je to zajímavé jak moc jiný je svět vojáka. Říká se, že svět je tak složitý jaký si ho uděláme a je to pravdivé. Naše generace válku nezažila (i když pravděpodobně zažije) a tak nás vůbec netrápí tak primitivní existenciální problémy. Místo toho se stejným úsilím řešíme různé kraviny. Nedokážeme porozumět ani tomu jak se měli lidé za války a v knize vidíme, že ale ani lidé za války nedokázali porozumět tomu, jak se měli vojáci za války. Čím dále jsme vzdáleni od války, tím je náš svět složitější a tím více se cyklicky zamotáváme do různých (nepřesně řečeno) zbytečných konstrukcí (nepřesně, protože samozřejmě za časů míru má takový svět svůj jakýsi smysl).

Stává se mi občas, že pozoruju lidi. Asi jste už taky někdy nějaké viděli. Často mi připadá, že jsme všichni jacísi spící vojáci. Nejsem si přesně jist kde jsem v mládí získal tuhletu optiku. Všichni jakoby normálně žili jen v takovém jako úsporném módu. Téměř by se řeklo šetřič obrazovky, ale to už je přehnané. A když je potřeba, jdou ti samí lidé do války. Vojáci říkám spící proto, že je třeba je vždy probudit k nějaké aktivitě (snad jako enty v pánovi prstenů řeklo by se). Lidé jsou od podstaty líní a nechtějí bojovat jen tak. Proto třeba komunismus u nás vydržel tak dlouho. Přitom plamen revoluce čas od času vzplane a hrozně rychle pohltí lidi okolo. Troufám si tvrit, že válka je naš přirozenost a dost možná právě proto je ten svět v tyhlety ny takovej divnej (rasismus, sobectví, krádeže, politika...). Asi to teď zní jako kdybych si přál válku, ale jistě to tak není. Snažím se hledat věci k pojmenování tak jak jsou bez toho abych je city zkresloval. Koneckonců jsme původně žili ve společenstvích, které spolu neustále válčily. Předtím jsme žili v tlupách co se bránily před predátory, či společně lovily. Evoluce je však pro děti. Pojďme do filosofie. Vzpomeňme tuším Herakleita, zásadního filosofa. Vesmír pohání konflikt. Kde je konflikt, tam se vesmír vyvíjí. Kde není, tam se nic nehýbe. Za války je nejrychlejší rozvoj techniky řeknete si asi. Máte jistě pravdu. Stačí srovnat letadla před druhou světovou válkou a po ní. Ale filosofie je pěkná v tom, že platí všude. Můžete si dosadit snižování cen potravin ve chvíli, kdy spolu soutěží dva řetězce. Nebo evoluci živočišného druhu, který je pod trvalým ohrožením ze strany přirozeného nepřítele. Dokonce celý velký třesk si můžete dosadit. Sotva by se tu něco dělo, kdyby to celé nevybouchlo. Před časem jsem psal také o tom jak je smysluplné použít nenaplněnou lásku k pohonu svého dalšího rozvoje. Jedná se stále o stejný princip.

Válka (ač je to třeba smutné), dává životu smysl (Kniha je o to smutnější, že falešný, neb vojáci dostávají další dardu ve chvíli kdy se vrací a zjišťují, že vlastně bojovali za císaře, který ale v závěru války prchá a zem přechází do revoluce. Sám bych asi byl na takovou skutečnost dost citlivý. Divím se, že to přešli.). Smysl, který válka dává je většinou jasný a jednoduchý. Je třeba přesvědčit vojáky s jinou vlajkou, aby přestali žít. Jistěže samotné válčení není až tak jednoduché a přímočaré, ale cíl se zdá být jasný a to je podstatné. Mimo válku (taktéž ač to zní smutně) nemá žáný smysl (jako je přežití střelby) takovou váhu. Jistěže se zaradujeme že můžeme zvesela cosi budovat za časů míru, ale nedáme do toho nikdy takovou energii jakou bychom nacpali do válčení (ať už obrany, či útoku). Taktéž mezilidské vztahy se zdají být ve válce čistší, přímočařejší. Vojáci si pomáhají (nevždy samozřejmě). Možná je to podobné stavu, kdy člověk bere drogu a ta roztáčí mozkové závity na 150%. Jakmile se zase vrátíme na svých běžných 100, tak je realita fádní a rozbředlá. Matematicky - vzhledem k tomu jak cenný je lidský život, tak válka je možností jak skutečně něco dokázat (Ano. Na mysli mám počet lidí které zabiju.). Neobhajuji válku, ale poukazuji na to jak fascinující je, jakým způsobem dokáže ohnout kontext celého života.

(metodická poznámka: zde prosím přestaňte číst a pokračujte po chvíli, neboť v dalším textu se mění téma a nerad bych aby tohle kuli tomu zaniklo)



Ještě s tím souvisí jedna věc. Zabavil jsem mámě onehdá Ona dnes (či něco takového), abych si v práci vyluštil křížovku a přečetl jsem si tam jakýsi feministický článek o tom jak jsou ženy lepší než muži. Nemá valného smyslu kritizovat takové čtivo, anýbrž inteligence jeho publika je shodná s inteligencí s níž je napsán. Vhodné mi však připadá orodovat za psychologický pohled na to proč jsou muži jiní od žen. Má smysl zamyslet se nad tím do jaké míry máme něco takového v genech a do jaké míry nás tvoří naše prostředí (tedy socializuje). A to často už jen tím, že od nás něco očekává. Lidé často reagují podle toho co se od nich očekává a to ať už v kladném či záporném významu. Čekáme-li, že chalpec bude zlobit, pak je pravděpodobné, že skutečně zlobit bude. My se budeme zlobit na něj, ale v nitru budeme klidní, protože to tak má být a protože náš svět si udrží svou integritu (=nadále dává smysl; nerozsype se; jedna a jedna je nadále dva). Pokud přijde cikán do obchodu, předpokládá se, že něco ukradne a taky že se to často stane. Od Arabů předpokládáme, že nám někde budou chtít položit bombu. Nedoporučuji takové věci brát na lehkou váhu. Jsou to tlaky, které si často neuvědomujeme a přesto je vytváříme. Muž je vychováván jako muž. Prvorozený je vychováván jako prvorozený (jakkoli víte, že je nemám rád, tak dobře vím, že své první dítě budu vychovávat jako prvorozeného, protože tak to má být). Zpět k válčení. Muži jsou agresivní. Jenže očekáváte, že si bude kluk hrát s pistolkou, nebo s panenkou? Od dětství chystáte (vědomě či nevědomě) kluky na to, že jejich úkolem bude činit rozhodnutí (optimálně pak rozhodnutí, která mají nějakou objektivní hodnotu) a pak vám vadí, že jsou dominantní a že nedávají tolik na city. Očekáváte, že bráška ochrání sestřičku, pokud jí jako dospělou slečnu půjde někdo znásilnit, ale když se pere, tak to vám vadí. Myslím, že jsou muži tak nějak připraveni na to, že až to příjde, tak budou stát v první linii, aby ty co stojí za nimi to postihlo co nejméně. Řeklo by se, že svět mužů je v něčem tak trochu vážnější, než svět žen. Jako svět hrdiny v knížce.

Abych o dívkách taky něco řekl. Hmm. Nechci se do nich jenom nějak navážet. (zde již nenásleduje žádná závratná myšlenka (předtím teda taky ne, ale to sem vám nechtěl předem prozrazovat)) Když dělám s dětma, či mám někde příležitost je vidět, tak mně baví sledovat, jak dívky kolem devátého či desátého roku se začínají chystat na výběr partnera a plození dětí. Nevím jak jinak to říct. Jako kdyby se začaly stávat sexuálním objektem. Připadá mi, že je to vidět už jen z jejich pohledu či výrazu tváře. Zajímalo by mně, zdali se to také kalibruje podle nějakého očekávání, nebo zdali jim to prostě naskočí v rámci vývoje mozku. Dívky dospívají dříve než chlapci. Jenže proč vlastně? Je to přirozené řeknem si, ale to přece nemusí být žádná opověď. Od pradávna si (z nějakého důvodu) v lidské společnosti vybírá muž ženu. Když je taková žena už zadaná, má muž utrum (v tradiční společnosti; a řeším-li pouze vlastnictví ženy, nikoli tak s kým má poté reálně potomky). Proto logickým důsledkem je, že muž co dříve vybírá, má větší šanci mít partnerku. Z toho důvodu mohl začít klesat věk (dívek), kdy (necitlivě řečeno) jdou na trh. Logicky z toho vyplývá to dřívější dospívání - 1) je potřeba dříve zvládat dospělou ženskou roli a 2) dříve je potřeba vypadat plodně, protože tím se zvyšuje šance ke sňatku s dobrým partnerem. Jsme asi živočišný druh, který zcela bazální problémy řeší tím nejsložitějším známým způsobem. No aspoň se nenudíme (jako opice, které nemají celý den co dělat a tak ho tráví povětšinou masturbací). Vzpomenu závěrem ještě kreslený vtip co mi utkvěl v hlavě na téma rozdílů mezi náboženstvími.
obrazek


Komentáře k článku:
Vaše jméno:
písmeno kvé:
----------
Live Chat Software (poskytuje spojeni na jabber) by Olark