start | knihovnička
knihovnička - Vzpoura deprivantů
krátký odkaz - t.zvb.cz/t/deprivanti
podčlánky:

tagy: psychologie, etika

Vzpoura deprivantů - Jana Drtilová a František Koukolík, 1996

Pokud má smysl, že vám doporučuju nějaké knihy, pak musím občas nějakou knihu ke čtení nedporučit, aby to vypadalo jako že mluvím objektivně. Vybral jsem si tuto. Vzpoura deprivantů obsahuje velké množství zajímavých údajů. Některé jsem už znal a ty ostatní jsem většinou znát nepotřeboval.


Celou knihu provází jakýsi varovný tón ohledně deprivantů (nyní zjednodušeně řekněme zlých lidí). Proč se bránit, jak se bránit a jak nebezpečí vzniká. Podepsal bych valnou většinu nabízených názorů, pouček a interpretací. Forma však není tak zcela mým šálkem kávy. Poslední dobou jsem poněkud negativně naladěný na jakési ultravědecké postoje. Mnoho vědců brání vědu tak tvrdě (řekl bych radikálně, ale to už by bylo přehnané), že občas s vaničkou vylévají i dítě. Pokud něco nemůžeme dokázat, tak nelze filosoficky objektivně říci, že daná věc neexistuje. Lze říci, že nemáme dkůazy o její existenci. Bohužel autoři se uchylují k tomu, že řeknou "toto je pavěda" a proto se tím nesmí nikdo zabývat. V minulosti se to řešilo upalováním. Takový přístup mně u vědců mrzí. Věda se pak podle mně přibližuje víře, protože užívá obdobné metody na držení svého postavení.
Pak mně mrzela argumentace toho, že člověk je jedinečný a proto je rozumné ho zachránit. Dovolím si komentovat dva argumenty:

1) Vznik člověka byl ohromnou náhodou. Jistěže ano. Vzniknout jsme nemuseli, ale byla by to z pohledu přírody taková škoda? Člověk má intelekt a tím je podle mně jiný od ostatních živočichů. Netroufal bych si už ale tvrdit, že na to máme licenci. Jistě že je náhoda, že přiletěl kámen a odsunul ještěry na druhou kolej. Ale kdyby se to nestalo, tak kralující dinosauři by nadále podléhali intenzivnějšímu soupeření a tím i vývoji, přičemž pokud bychom je v něčem nepřelezli, tak by dost pravděpodobně také jednou dospěli k tomu, že vítězí ti chytřejší a u jednho z druhů by se intelekt v nějaké podobě vyvinul. Jsem rád, že jsem člověk a jsem rád, že jsme tak fajn. Pokud ale chci být objektivní (a to je ta vlastnost, kterou zrovna od vědců a filosofů očekávám), nemohu tvrdit, že člověk je nenahraditelný. (On ale stejně asi [díky věcem před nimiž varuje kniha] už brzy věk inteligence skončí, protože se z evoluce sami vyřadíme. Nevím jestli to je škoda a nebo není. Je to přirozené. Je to prostě tak. A tím se pomalu dostávám k bodu dvě)

2) Lidé umí rozeznat dobro od zla. Čím déle studuji psychologii, tím více a více vidím, že i na tomhle tvrzení něco smrdí. Proč tedy lidé pijí alkohol? Proč kouří cigarety? Znamená to, že dobro umíme poznat, ale nemusíme se jím řídit? Můžete mi namítnout, že tato poučka se vztahuje jen na složitější problémy s větším dosahem. Ptám se tedy znovu. Proč ty deštné pralesy kácíme, když vidíme jak moc je to špatné? Či snad není důležité, že nejednáme v souladu s tím, ale je důležité, že to víme? A to nás činí jedinečnými? Na poslední otázku bych již kladně odpověděl. Podřezáváme si pod sebou větev, dobře to o sobě víme, přesto to děláme a v tomto ohledu souhlasím s tím, že jsme v přírodě jedineční. Zvířata netuší, že je špatné kácet deštné pralesy a zároveň to nedělají. Ta otázka rozeznání dobra od zla je jistě především ohledně etiky. Jsme děsně morální, když nemáme trest smrti. Přesto však i v tomto bodě jsem hodně skeptický. Myslím si, že ohledně etických soudů většina populace nedosahuje kvalit, kterých by dosáhnout mohla. A ohledně dobra a zla vám dva různí lidé dají protichůdné odpovědi. Takže jak to s tím tedy je?

Má smysl snažit se lidstvo zachovat, protože jsme toho hodně dokázali? Ale co? Leda tak spálíme ropu co se tu milióny let šetřila. A k tomu spoustu dalších neobnovitelných zdrojů. Jediné naše pozitivum pro život se mi zdá být to, že třeba časem ho rozšíříme na další planety.

Musím ale zaopakovat, že téma knihy bych podepsal. Jsme ve válce s deprivanty a bojovat je potřeba na všech úrovních. Každý z nás by v tom měl přiložit ruku k dílu. Likvidovat je jako mladé, dospělé i staré. Likvidovat mladé by nám mělo jít nejlíp, protože to znamená konvertovat je v nás. Dopřát jim naopak pěkné dětství, plné lásky a pozitivního vývoje. Bohužel se obávám, že práce je více, než můžeme zvládnout. Přesto však v prastarém boji dobra a zla vidím smysl. Vidím to jako velikou bitvu na jejímž konci je samotná existence lidstva. Aby nás evoluce nevymazala, je třeba dát se na cestu světla :-). Pokud si zvolíme cestu zla, tak se nějaký čas budeme mít dobře a pak všichni zahyneme. (ale uznávám, že takhle zkráceno to zní dost hloupě :-) to už ale je na jiný článek)


Komentáře k článku:
Vaše jméno:
písmeno kvé:
----------
Live Chat Software (poskytuje spojeni na jabber) by Olark