start | knihovnička
knihovnička - Krotíme obrazovku (+film Akumulátor)
krátký odkaz - t.zvb.cz/t/krotime_obrazovku
podčlánky:

hodnocení článku: 2/5
Napsal Pavel Říčan. Útlá brožurka je z roku 1995. Film Akumulátor od Jana Svěráka z roku 1994. (CSFD)

Přečtení této knihy nesouvisí s projektem 40 dní*, jak by si mnozí mohli myslet (i když trochu ano, protože čtení věnuju čas nově ušetřený při cestování). Spíše jsem jí našel v mámy knihovničce a tak mně s odstupem času zajímalo, jestli se tahle kniha nějak podílela na mojí výchově. Tím spíš, že si pamatuju pár nedotažených pokusů o regulaci televize u nás. Čtení bylo o to zajímavější, že jsem uvnitř nacházel pasáže, které si máma zvýraznila.
Kniha tedy vyšla před patnácti lety. Časový kontext je třeba si uvědomit. Dramatická devadesátá léta, na která už dnes vzpomínám s nostalgií byly léty mého mládí a tím spíše pak puberty. V knížečce mně totiž až překvapilo jak moc tam autor s autorkou brojí proti bezduchému násilí a pornografii v televizi. Teprve poté jsem si uvědomil, že tak to vlastně skutečně tenkrát bylo a připadá mi, že dnes už to tak není. Ani bych si bez toho neuvědomil jak moc se naše společnost za těch 15 let hnula. Alespoň ty pornografické obsahy, kuli kterým jsme jako malí potají čekali na půlnoc, abychom pak v televizi zahlédli odhalené ženské ňadro. Televize začaly nakupovat dražší (a tedy o něco málo kvalitnější) seriály a filmy. Porno ustoupilo na internet.
U počítačových her bych si podobným vývojem jist nebyl. Tenkrát se dělaly skvělé hry, které jsou dodnes legendami. Později však vývojářské firmy odtušily, že hry nakupují děti a ne rodiče a tak začli vyrábět takové hry, které si děti koupí. Na druhou stranu však i dnes je dostupno mnoho kvalitních her, které zároveň mají oproti starším hrám výhodu, že mohou být mnohem komplexnější.

A co tedy říkám na tu knihu?
Rodičům bych ji i přes neaktuálnost doporučil. Zprvu na mně působila příliš agresivně a taktéž s velkým křesťanským podtextem. Přesto však během čtení jsem přešel na autorovu (a autorčinu) stranu. Jsou zde velmi konkrétní a jasné rady jak s dětmi jednat a jak je vychovávat k tomu, aby byli schopni účině žít ve světě, kde počítač i televize jsou stále přítomné - tedy nikoli pouze jak zajistit aby se nestaly závislými. Myslím, že vzhledem k omezené schopnosti mnoha rodičů orientovat se v moderním televizním programu a v počítačích vůbec je pro ně každá konkrétní a praktická příručka důležitá.

Film Akumulátor
Nevím kolik lidí si dnes ještě na film vzpomene. Přitom podobenství tématu s knihou se zde nabízí. Ve filmu je možné vidět komediální formu v níž se hrdina snaží vypořádat s televizí, která z něho vysává životní energii. Reálnému životu se to jistě podobá. Mnoho lidí také zahájí nadějný den tím, že zasednou k televizi (dnes již spíš k počítači) a večer od ní odcházejí s tím, že celý den promarnili, aniž by udělali cokoli konstruktivního. Hlavní hrdina má uvnitř v televizi své dvojče, které kradenou energii přijímá a je z ní živo. To mi hodně připomíná počítačové hry a (mou) teorii sdíleného vědomí (o které jindy). Buď je živ hráč před počítačem a nebo je živá postava ve hře a z hráče se v tu chvíli stává jen stroj, který postavu oživuje. Film dobře končí tím, že dvojče z televize se rozhodne odejít zpět ven, aby umožnilo žít svému protějšku venku. Jistě stejně musí proběhnout i stejný proces v naší realitě. Zkrátka a jednoduše lidé musí opustit virtuální (počítačové, ale i vysněné atd) světy v případě, že chtějí více času trávit ve světě skutečném.

*) projekt 40 dní mám nyní skoro za sebou. Jedná se o jednoduchý test vůle, zdali ještě svobodně kontroluju některé aspekty svého života a nebo jestli spíš spadám pod závislost. Hrdě mohu už nyní prohlásit, že závislý nejsem (tedy určitě ne na hrách). Konkrétně jsem si na čé dní zakázal 4 položky - počítačové hry, hry na mobilním zařízení, poslouchání hudby v dopravních prostředcích a zbytečné počítačové stránky (konkrétně Roumenův rouming)


Komentáře k článku:
Vaše jméno:
písmeno kvé:
----------