start | o mé silné stránce
o mé silné stránce - experiment bonzák a pár slov o soukromí
krátký odkaz - t.zvb.cz/t/bonzak
podčlánky:
hodnocení článku: 5/5
Takže je to už pár dní co provádím tenhle svůj experiment se statusem na icq. V první části popíšu jak to funguje programově a v druhé části se zaměřím více na výsledky a zjištění - tedy psychologické souvislosti.
Technická část
Takže když máte na icq, skypu, či jabberu přidaného mně, vidíte, že velmi často se mi mění status - je to způsobené programem, který dostal pracovní název bonzák. Pomocí bonzáku provádím jakousi jednosměrnou komunikaci směrem ven, aby měli lidi šanci vidět co dělám, případně co jim chci neadresně sdělit (tedy mám chuť něco sdělit, ale nikomu konkrétnímu).
Nutno říci, že se v článku snažím o velmi osobní zpověď. Připadá mi, že z vědeckého hlediska jedině to má smysl.
Jak to funguje?
Kdo mně trochu víc zná, tak ví, že mám na stole rovnou dva počítače - fešáka a tento. Tento je starší, samostatnější a prvorozený. Fešák je mladší, živější a je se mnou více v přímém kontaktu. Fešák je počítač, který je sledovaný a Tento je ten, který to sděluje ven. Fešák tedy sbírá informace o mé aktivitě ze všech směrů, ukládá je do souboru a Tento tento soubor otevírá, zpracovává to co najde a tvoří z toho můj status, který pak nastavuje v pidginu.
Z čeho se můj status skládá?
První část je pracovně nazvaná stav - přes win+f9 ho ručně nastavuju podle toho co zrovna dělám, k čemu se chystám, či jakou mám zrovna chuť. Můžu tak tedy sdělit že třeba za pár minut už půjdu spát a nebo třeba když pracuju na nějaké déledobější aktivitě. Pokud na začátek stavu napíšu afk ("afk uklízím pokoj"), tak se do statusu nevloží informace o běžící aplikaci, ale jen tento stav (bez afk). Po pár dnech jsem zjistil, že to občas už používám i ke lhaní. Po restartu programu se stav nastaví na "alive" z důvodu toho, aby se zde neobjevila třeba včerejší informace.
Druhou část tvoří informace o běžící aplikaci. Ta se na Fešákovi odečítá z aktivního okna, takže to je trochu okořeněné tím, že na webu je tam i název webové stránky. Tahle část je velmi osobní, protože může občas vyzradit informace které na sebe zas až tak moc říct nechci (přiznávám, že google chrom mimo youtube a českou televizi cenzuruji). Jeden příklad - když se mi hlásí nový uchazeč o pozici v týmu ŽvB a já pojmu podezření na nějakou podanou informaci, ověřuji obratem identitu (víceméně rutinní postup) akorát teď ten uchazeč když se mnou mluví přes icq ihned vidí, že googluju jeho jméno atp. takže se může buď naštvat a nebo lépe hlídat.
Třetí část jsem původně pojmenoval citát, ale ukázalo se, že to není úplně to, co tím chci vyjadřovat. Rozhodně je to část statusu, kterou zatím používám nejméně. Citát se na konci statusu objeví v uvozovkách a ještě je přes další aplikaci odeslán na můj twitter. Je to tedy jakési dlouhodobější širší sdělení - o mně, o světě atd. Přes citát například upozorňuju na nový článek na mé silné stránce.
Ikona, nebo také avatar je částí, která není textová. Jedná se o emoční složku ;-). Proto ani záměrně nezveřejňuji jmenovitý seznam obrázků, které mám do ikony připravené. Ikonu opět měním pouhým zadáním jejího názvu a obrázky pro ikonu se automaticky načítají ze složky. Pokud tedy chci vytvořit novou ikonu, stačí udělat fotku, zmenšit jí na 64x64 pixelů a uložit. Po pár dnech jsem ikonu vcelku přestal používat. Buď neprožívám takové emoce a nebo nemám tolik chuť se socializovat (= víceméně zviditelňovat, komunikovat s okolím). Prázdná ikonka každopádně značí, že nejsem u počítače.
DDR podložku jsem úspěšně připojil k fešákovi a naskriptoval, aby měnila mou přítomnost/nepřítomnost. V praxi to funguje tak, že když jdu z pokoje, šlápnu na podložku (která je přede dveřmi). Podložka pošle signál Fešákovi a ten to zase pošle na Tento. Na tomto se změní ikona na prázdnou a zároveň se do statusu napíše, že jsem pryč. Vylepšené je to o to, že třemi tlačítky můžu při odchodu sdělit kam jdu - na záchod :-), pro kafe a do vany. Ostatní tlačítka jen sdělují, že jsem pryč. Po návratu se (když to zrovna celé funguje) vrátí starý status i ikona.
Pro úplnost bych zmínil ještě komponenty na mé silné stránce - moji zeď a můj kalendář. Zeď (stůl) je snímaná kamerou, která míří jen na ten kus stolku, takže moje soukromí víceméně nenarušuje. Možné by však bylo kameru dát tak, aby snímala celý pokoj, či alespoň větší kus a vytvořené záběry by se pak daly automaticky převádět na 64x64 a umísťovat opět jako ikonu na icq, skypu atd. Do toho bych opět také nešel. U takové věci je nepříjemné, že vy se vystavujete, ale nemáte zcela pod kontrolou kdo se dívá. Podobně u skypu nerad používám kameru, když ten skypovaný ji nemá (Zajímavé ale je, když už skypuju a před sebou mám jen vlastní obraz, tak mám tendenci se si dívat do očí. Evidentně lidský reflex v rámci konverzace. Musim někdy zkusit dát před kameru robota a pak se zeptat skypovaného, zdali se mu během hovoru díval do očí.). Co se kalendáře týká, tak to je hodně velký zásah do soukromí. V kalendáři samozřejmě mám kdy se s kým sejdu, kdy kde budu a co tak přes týden budu. Myslím, že se z něj dá vyčíst mnoho a o to víc, že se jím dá listovat daleko dopředu i dozadu. Tohle je experimentální část, která může pro mně být nebezpečná, ale tak si říkám, že snad má smysl to zkusit aby se ukázalo co v tom je. Zatím z toho nemám žádný konkrétní výstup. Kalendář se na web nahrává (synchronizuje) když připojím Athenu (mobil) k Tomuto (mám v mobilu program co synchronizuje agendu s googlem vždy když má přístup k internetu).
"Soukromí jako takové je přežitek dvacátého století, je prostě jiná doba a lidé mohou být v kontaktu s mnoha lidmi po celém světě" Mark Zuckerberg
Psychologická část (tedy výstupy)
Experimenty se soukromím nejsou dnes nic nového. Pokud bych tvrdil, že zkouším nějaký průlom, tak bych zaspal posledních asi deset let. Soukromí je zdá se velkým tématem tohoto století. (V tomhle sdělení se teď trochu ukrotím, neboť nemám v plánu v tomto článku rozebírat celou teorii sdíleného vědomí a živého facebooku. Kdyžtak na přání a nebo jindy. Jisté však je, že lidé mají tendenci se náhle mnohem více propojovat obdobně jako neurony v mozku tvoří spolu jeden funkční organismus) Náhle se zjišťuje, že mnohé principy v této oblasti by asi mohly fungovat trochu jinak. Začalo to prvními webkamerami (které kupodivu zase dosti vymizely), pak přes televizní reality show (kde jsme mohli prozkoumat co udělá ztráta soukromí s lidma, aniž by to přímo nás ohrožovalo) a nyní facebook a jemu podobné projekty, kde už své soukromí rozdáváme dobrovolně. Zmínil bych v úvodu této části také GPS přístroje, které se množí a dnes je již možné dávat na internet (třeba každých 5 minut) svou polohu. Přiznávám, že třeba to by se mně ani moc nelíbilo i když vybaven k tomu už teď víceméně jsem. Nutno však připomenout, že naši polohu však vládní struktury a tajné služby už teď díky mobilním telefonům můžou znát velmi dobře. Naštěstí stačí, když v demokratickém zřízení se toho bojíme jen trochu.
Prozrazovat co dělám uměl už Ansmak - odpovídací makro se kterým jsem si hrál asi před dvěma lety. Odpovídal však pouze na dotaz a tak to většinou nikdo nepoužíval. V této souvislosi by mně zajímaly určit vaše reakce, neboť tím, že to teď sděluji automaticky, tak nemám přehled o tom kolik lidí to vlastně občas sleduje. Dejte mi tedy prosím kdyžtak vědět ;-).
No a jaké jsou výsledky po pár dnech používání? Pominu hromadu chyb, které mně obtěžují.
Zajímavý vliv je na prokrastinaci (tedy provádění nesmysluplných činností na úkor smysluplných). Jak jsem jakoby pod dozorem (i když spíše možným než reálným), tak mám samozřejmě touhu se jakože přetvařovat - stavět se do co nejlepšího světla. Proto jsem párkrát pozoroval, že mám tendenci skutečně něco dělat a né se jen tak potloukat, či hrát nějaké hry. Možná, že právě v tom hraje soukromí tak významnou roli v našich životech. Člověk si prostě může dát nohy na stůl a na nějaký čas být v klidu sám sebou - dokonalé já si zajede na dovolenou. Mnoho lidí jistě bude říkat, že se ale v životě nepřetvařují, že jsou v soukromí úplně stejní jako na veřejnosti. Snad by se pravda ukázala, pokud by si nainstalovali bonzáka (všimněte si však, že netvrdím, že lžou). Pokud by měl bonzák takovéhle účinky na mně, mohla by to vlastně být pomůcka jak můj život zlepšit - přestal bych se věnovat blbostem a dělal bych jen důležité věci. Bojím se však trochu, že z psychohygienických důvodů člověk občas trochu toho poctivého soukromí potřebuje. Mezi soukromou a veřejnou stránkou každého člověka je rozdíl. Žijeme však ve společnosti a aby společnost fungovala, musí lidé ukazovat tu právě veřejnou stránku. Kdyby se každý choval přímo podle sebe, podle pudů a instinktů, tak by se nám naše společnost docela rychle zhroutila. Je to právě to, čím se lišíme od zvířat, že spolu společnost tvoříme. Nemusíme, ale přesto chceme, protože tato instituce nám poskytuje pohodlí a větší úspěšnost jejích členů. Asi bych soukromí nedokázal tolik docenit, kdybych bonzáka nevyzkoušel :-)
Co mám tendenci zatajovat i před tímto programem?
Osobní otázka. Již jsem uvedl výše, že webovou stránku, kterou prohlížím přes google chrome (mimo youtube a českou televizi) neposílám do bonzáka. Naskočí tam pouze "na webu přes chrome". Tudíž se přes něj mohu jaksi soukromně prohánět po webu.
Dále už jsem přestal používat tu DDR podložku, která říká kdy jsem tu a kdy jsem pryč. Vedly mně k tomu jednak chyby, které to mělo a jednak to, že mi prostě připadá, že se nějak moc vtírám, když každou chvíli mám an icq jiný status a obrázek. Stejně tak občas dávám afk, aby se mi furt neměnily aplikace. Co se nějakých přetvařovacích tendencí týká, tak bych řekl že třeba při brouzdání po youtube si občas říkám "co když někdo sleduje jaké videa si pouštím a vidí, že to jsou samé blbosti". Také když si ze zvědavosti čtu nějaké články na novinkách.cz
I když si připadám jako dosti pravdomluvný člověk, tak tenhle bonzák mně nutí se přetvařovat ještě méně, neboť vytváří prostor, kde nemá cenu zapírat (pokud jsem měl 6 hodin status Mount and Blade Warband, tak nemá smysl tvrdit, že počítačové hry moc nehraju). Jistěže obratem to má na mně určitý pozitivní vliv, protože s mnoha svými nešvary (části osobnosti se kterými nejsem vědomě spokojen) jsem více konfrontován a to následně mi dává více energie s nimi něco dělat.
Jak už jsem snad výše naťuknul, tak už jsem třeba měl tendenci celý den Tento nepouštět, aby bonzák nenaběhl a mohl jsem tak v klidu odpočívat "neviděn". Taková "dovolená" se projevovala jakýmsi marněním času ve velkém. Tedy choval jsem se tak, jak bych nechtěl být veřejně znám.
Co se pozitivních ohlasů týká, tak párkrát už můj status zavdal příčinu ke konverzaci s někým, což víceméně je to, čeho jsem chtěl dosáhnout. Někdo viděl, že dělám něco o čem netušil, že to někdy dělám ( :-) bezva věta ) a tak jsme o tom mohli mluvit.
Nejvíc teď asi zvažuji zdali nezaznamenávat speciálně jakou poslouchám hudbu, či jaké sleduji videa, neboť to taky může být důvodem k tomu se více poznat s ostatními - najít společná témata, čímž hudba a videa jsou (a kuli čemu vlastně funguje facebook a podobné služby).
Jak je zmíněno na mé stránce, tak nemám strach z nějaké vyšší hrozby. Sice o sobě dávám vědět mnoho informací, ale 1) těch informací je tak velké množství, že si z toho člověk stejně moc nevezme a 2) není možné tyto informace nějak strojově zpracovávat ve velkém, protože by muselbýt jeden konkrétní program jen na mé stránky. U facebooku je to právě ten rozdíl, že tam je možné pracovat statisticky, což už může být pro jednotlivce i skupiny ohrožující (ale jinak paranoik nejsem :-) ).
Občas si také říkám jakou hodnoty mají tyhlety řeklo by se "raw" (tedy syrové) informace. Lidé totiž vidí co mám za aplikaci, nebo čím trávím čas, ale nemají moc šanci to úplně přesně zařadit. Chybí k tomu mé vysvětlení (jinak řečeno nemám prostor k obhajobě). Jednoduchým příkladem může být, že včera večer jsem měl puštěný transport tycoon a ve statusu jsem měl, že chystám přednášku, což vypadá jako že si místo toho hraju, ale ve skutečnosti jsem stavěl model vědomí, který jsem pak ve škole měl v plánu předvést. Záměrně jsem řekl že jde o jednoduchý příklad. Občas mám ale potřebu obhajovat třeba sledování nějakých videí a zde vlastně můžu také dát příklad. Na chatě jsem byl s kamarádem a psal jsem práci do školy. Přitom jsem na sluchátkách dokola poslouchal Luštělu. Strašlivá muzika, strašlivý zpěv. Zdálo se tedy kamarádovi, že nemám žádný smysl pro dobrý vkus. Pravdou ale je, že ta hudba je tak monotonní a slečny zpívají tak špatně, že když to běží pořád dokola, tak se mi u toho velmi dobře pracuje - jako by to vymývalo mozek :-) .
Víc mně teď nenapadá a snad není ten článek moc zmatečný. Nějak jsem ty myšlenky psal tak jak mi běžely hlavou. Třeba to jednou doplním a srovnám. Teď si jdu pustit Luštělu.
doplneni clanku:
16.1.2011
Technické doplnění. Server jsem doladil tak, že může nepoužívaný Tento běžet s vypnutou obrazovkou. Příchozí icq zprávy, emaily a nové zprávy na fóru žvb mi oznamuje jejich přečtením. (taky moc pěkně bliká spodnim panelem, když přebírá kontrolu nad sebou)
Doplnění výsledků. Všiml jsem si, že třeba některé písničky na youtube, když je nemám puštěné na opakování a musím tedy je zapínat ručně, tak je pouštím rychle (protože bonzák je dělaný tak aby registroval jen aplikace, které mám puštěné déle než dvě vteřiny). Nechci tedy aby bylo vidět, že si nějakou (tim spíš hloupou) písničku pouštím furt dokola (v této chvíli Helenku Vondráčkovou). Jsem to ale pozér.
A ještě věta. Je zajímavé, že pár chvil poté co jsem na Tomto vypl obrazovku, tak nemám přítomnost toho pocitu, že mně někdo sleduje a dávám si jakoby menší pozor. Zdá se, že člověk může být sledován, ale pokud o tom neví, tak mu to nevadí. Vzpomínám na starý dobrý film Ucho, kde protagonisté nacházeli za totality komunistické štěnice a byli z toho stresováni. Kdyby je nenašli, tak by třeba ta totalita mohla dobře fungovat. Za pár let si to třeba zkusíme. Koneckonců Číňani nedávno k sobě převáděli internetové přenosy a taky si toho zprvu nikdo nevšiml (technet:Čína k sobě přesměrovala internet z celého světa, může to kdykoli zopakovat).
Komentáře k článku: